Winter time

Snášel se soumrak a z oblohy plné třpytivých hvězd začaly padat těžké sněhové vločky.                                                                 
Zakrátko byly cestičky, louky, lesy i zmrzlé jezírko ukryté pod načechranou , čistě bílou pokrývkou.                                                  Enna si přitáhla svůj šál pevněji kolem dlouhých sněhově bílých vlasů a rozeběhla se do chaloupky hluboko v lese, kterou obývala s dalšími dvěmi vílami.                                                                                       

Brzy se už schoulí před krbem, který jí zahřeje zkřehlé ruce.          

Skoro by přísahala, že za sebou slyší tlumené kroky, tak zrychlila.  Když byla skoro u cíle, zakopla o zmrzlou krtinu a upadla na dlaně a kolena. Na její tělo padl stín.                                                            

Pomalu zvedla hlavu v obavě, ale vydechla úlevou.                            

Muž který nad ní stál, ji jemně uchopil za loket a pomohl jí na nohy. Enna nemohla odtrhnout zrak od očí, které v šeru jakoby zářily.  

Jak se jmenuješ, krásná slečno?

Jsem zimní víla a neumím kouzlit.                                                          

Co jsem to za zimní vilu, když je mi v zimě zima?                            

Vysvětlovala smutně víla.